Historie

Středověké troubení

Historické kořeny vzniku hudebního školství spadají do roku 1541, kdy konšelé města Pardubic zaplatili dvě kopy (dukátů, tolarů, pražských grošů) trubači Michalovi ze Zelené brány za sedm neděl troubení, ale také za učení nových trubačů.

V letech 1570-1580 působí v Pardubicích Mistr Martin Bacháček - pozdější rektor Pražské univerzity - jako soukromý učitel hudby.

Národní obrození

V 19. století je ve městě velmi bohatý hudební život a objevuje se první soukromá hudební škola B. Jahnové. Pod vlivem obrození se na hudebnívýchovu kladly vysoké nároky. Byly zakládány pěvecké sbory, např. roku 1861 pěvecký spolek Pernštýn. Dalším činem byl vznik Pardubské kapely roku 1863. Na školních slavnostech reálky účinkoval žákovský orchestr a dále smyčcové kvarteto složené rovněž ze žáků reálky.

Tradice půl století samostatného vystupování žáků vedla k založení samotné hudební školy. Do té doby soukromé hudební školství bylo změněno na tzv. školu veřejnou, kdy již stát se účastnil na podpoře výuky. Snaha o založení hudební školy většího stylu byla už v roce 1914, ale překazila ji 1. světová válka. Zřídit školu se podařilo až v roce 1919 zásluhou poslance pana Váchy, který byl tehdy starostou města. Zřízení hudební školy v Pardubicích bylo vyústěním čilého kulturního, především hudebního života obyvatel ve městě.

Založení školy

Dne 17. září roku 1919 byla zřízena Východočeská hudební škola města Pardubic - ústav státem subvencovaný. První zápis se konal v srpnu ve spořitelně u vrchního ředitele F. Růžičky. Spořitelna se rovněž ihned postarala o koncertní klavír pro školu. Ve školním roce 1919-1920, tj. od září, chodí do školy 289 žáků a hře na hudební nástroj vyučuje devět učitelů.

Základem nové školy je soukromá klavírní škola Karly Netušilové. Prvními členy učitelského sboru byli Karla Netušilová, Anči Šikolová-Krátká, Karel Macák a varhanní virtuos František Michálek, který byl jmenován prozatímním správcem a stal se prvním ředitelem. Začátky nové školy nebyly radostné. Překonával se nedostatek vhodných učeben, poválečná drahota i špatné platy učitelů.

Od školního roku 1920-1921 stojí v čele ředitel Jiljí Walter. Za jeho vedení byla zavedena výuka na všechny dechové nástroje, založen žákovský dechový orchestr a nové předměty - deklamace, rytmické tance, společenská výchova. Hudební škola se podílela pravidelně na kulturním životě města Pardubice. Četnými hudebními večery a koncerty seznamovala širokou veřejnost se světovou hudební tvorbou a pěstovala tím smysl a vkus pro dobrou hudbu a měla vliv i na estetické cítění.

Před válkou a za války

Škola neměla vlastní budovu. Zpočátku používala čtyři školní místnosti - jedna na děkanství, dvě v divadelní budově a jedna na radnici včetně koncertního sálu. Skutečnost, že východočeská hudební škola v Pardubicích začala existovat, měla velký význam společenský a estetický. Prudce vzrostl kulturní život ve městě, ať ve sborovém zpěvu nebo komorní hudbě, a byl konečně ustaven i místní operní soubor. Další ředitel pan Karel Macák se velice zasloužil o další růst školy, zvláště oddělení smyčcových nástrojů.

V roce 1939 byl pan Macák zatčen a vedení školy převzala Karla Netušilová. Ani útisk německých úřadů za nacistické okupace nezastavil podstatně rozvoj školy. V těchto těžkých dobách našeho národa sehrála Hudební škola prvořadou úlohu v kulturním životě města Pardubice. V době vedení ředitelkou K. Netušilovou bylo v roce 1941 na škole zřízeno zvláštní oddělení pro přípravu kandidátů učitelství hudby ke státním zkouškám na konzervatoř.

Po osvobození odchází ředitelka K. Netušilová do důchodu a ředitelem je opět pan Karel Macák, který se vrátil z koncentračního tábora. Převratné změny poválečných let se projevily na personální úpravě učitelského sboru a na stoupajícím počtu žáků. Ve školním roce 1949-50 přesáhl číslo 600 při 21 učitelích.

Reforma hudebního školství v letech 1953-1954 zrušila všechna pedagogická oddělení, tj. studium učitelství hudby, a školním rokem 1956-57 končí pedagogické oddělení svoji činnost, když absolvovalo posledních 17 posluchačů. Po onemocnění K. Macáka se stal v roce 1955-56 nástupcem Jaroslav Lautner.

Zákon o LŠU

Čtyřicet let existence slaví škola v roce 1958-1959 se 703 žáky a 23 učiteli. Usilovná práce všech učitelů v celé vlasti, aby se zlepšila jejich existenční situace a aby hudební školy získaly postavení jako všeobecně vzdělávací školy, měla výsledky.

V prosinci roku 1958 vzniká platový řád pro učitele základních hudebních škol a v roce 1961 dochází ke změně struktury školy. Roku 1961 byly zřízeny lidové školy umění, které kromě hudebního oboru zavedly i obory taneční, výtvarný a literárně dramatický. Lidové školy umění se tak staly základním článkem estetické a umělecké výchovy mladých lidí v Československu. Výnos ministerstva školství z března 1967, kterým se vydává platový řád pro učitele a vychovatele, odstranil konečně rozdíl mezi učiteli LŠU a učiteli ostatními.

V roce 1960 se škola dočkala samostatné budovy v Havlíčkově ulici, číslo 841. Výstavba nových čtvrtí Pardubic provokovala neustále další potřebu rozšíření školy i mimo střed města. Ve školním roce 1966-1967 studuje na LŠU celkem ve čtyřech oborech 1136 žáků a pracuje zde 35 učitelů. Stoupající počet žáků a neustálý zájem veřejnosti o její rozšíření urychluje otevření pobočky školy v Polabinách.

Rozdělení školy

O činorodosti školy v té době svědčí výčet akcí - 21 veřejných koncertů žáků i učitelů, podle kritik výtečné kvality. Byl vytvořen velký dechový orchestr v počtu 50 žáků, který se několikrát představil veřejnosti. Smyčcový soubor a dechový orchestr vykazovaly dobrou hudební úroveň. Taneční obor uspořádal dvě veřejná vystoupení s příznivým ohlasem u diváků i pochvalou tisku. Výtvarný a literárně dramatický obor se výstavou a vystoupením rovněž představily veřejnosti.

V roce 1967-1968 byla konečně otevřena pobočka školy v Polabinách a po dohodě rozhodnuto, že od 1. září 1968 bude samostatnou školou. Jejím ředitelem se stal pan Milan Stříteský.

Počet zaměstnanců dosáhl 43 a žáků 1154 a rozdělil se do dvou lidových škol v Pardubicích, aby každá vykročila svou vlastní cestou. Hudební škola se stala významným kulturním činitelem své doby a tehdejší společenský život města si nelze bez ní představit.

Období "normalizace"

Od vzniku Konzervatoře v Pardubicích - 80. léta - musela "liduška" uvolnit budovu a přežívala na devíti pracovištích. Hudební obor v přidělených prostorách základních škol, taneční obor v sále Tělovýchovné jednoty Dynamo na Olšinkách, obor literárně dramatický a výtvarný v budově bývalé Mateřské školy na Dašické ulici, která byla pro nevyhovující hygienické podmínky zrušena. Ředitelství LŠU mělo sídlo v "domečku" na Dukle, a tak se do názvu školy dostala ulice Gorkého.

Za těchto nepříznivých podmínek pro tvůrčí práci žáků a učitelů, přes organizační nesnáze pro řízení školy se vedení statečně ujali a období překlenuli ředitelé pan Luděk Lukeš a Jaroslav Bittl. Přesto žáci školy i nadále vystupovali na veřejných hudebních a tanečních koncertech, hráli divadelní představení, vystavovali v galerii na zámku a ze soutěží přinášeli významná vítězství.

Návrat do svého

Po roce 1989 nastaly převratné změny nejen ve společnosti Československé republiky, ale i v naší základní umělecké škole. Společenský zlom pomohl škole získat zpět svoji důstojnost. Základní umělecká škola (nový název instituce platící od září 1991) se vrací do své původní budovy v Havlíčkově ulici. Poněvadž pan ředitel J. Bittl měl nedobré zkušenosti s řízením školy na mnoha "detašovaných pracovištích", jeho snahou bylo pracoviště stmelit.

A tak do nově vzniklého Domu hudby se vedle dalších kulturních institucí (konzervatoř, filharmonie, okresní knihovna...) stěhují veškeré nehudební obory ZUŠ a část hudebního oboru. Díky velmi dobré spolupráci s ředitelstvím Konzervatoře Pardubice jsou zde vybudovány především velice hezké taneční sály.

Restituce

Radost z návratu do původního objektu v Havlíčkově ulici však netrvá dlouho, protože záhy je vrácen v restituci původnímu majiteli. Navíc v tomto složitém přelomu odchází p. ředitel Bittl do důchodu. V roce 1990 jmenoval zástupcem ředitele čerstvého absolventa pardubické konzervatoře a pražské Akademie múzických umění Zdeňka Seidla. Ten se také stává v následujícím roce po absolvování konkurzního řízení ředitelem školy.

Nového ředitele čekají vedle běžných starostí souvisejících se zabezpečením provozu obou objektů také vleklá jednání o výši nájemného v Havlíčkově ulici. Navíc po získání právní subjektivity (od 1. ledna 1995) spadá tento problém již ryze na bedra ředitelství... Léta běží a začíná se blížit rok 2001, ve kterém bude o dalším osudu objektu rozhodovat pouze majitel. Končí desetiletá ochranná lhůta na zdravotnická, kulturní a školská zařízení.

Nová budova

Ve spolupráci se školským úřadem se hledá alternativní řešení problému. V jednu chvíli se dokonce rýsuje možnost výstavby úplně nové budovy, ale jedna z hlavních obtíží spočívá v nalezení vhodného a hlavně volného pozemku v centru města. Mezitím však dochází k určitým posunům ve využívání jednotlivých objektů školami ve městě, probíhá tzv. optimalizace sítě škol.

Rychlým postupem školského úřadu je reagováno na přesun rektorátu Univerzity Pardubice do Polabin a ZUŠ získává jedinečnou možnost opustit restitucí zatíženou budovu. Ale co víc - příležitost zůstat v centru města a dokonce ve stejné ulici. Dnem 1. srpna 1998 dostává právo hospodaření v budově bývalého rektorátu, č.p. 925, a ihned je vypsáno výběrové řízení na stavební firmu. Od 4. října do 15. prosince 1998 jsou vnitřní prostory zrekonstruovány pardubickou stavební firmou ČCHM.

Povedlo se. Krásný sen o objektu pouze pro účely "hudební školy" se stal skutečností. Od 3. ledna 1999 začala výuka již v nové budově. Za těmito málo větami se skrývá obrovské množství práce mnoha lidí a vůle dokázat smysluplnost těchto činností. Je na místě poděkovat všem, kteří se o nádhernou budovu školy zasloužili.

Základní umělecká škola má v přízemí učebnu pro kolektivní výuku hudební nauky, zkušebnu pro soubory (smyčcové, pěvecké...) a také keramickou dílnu. Prvnímu poschodí vévodí příjemný hudební sál, jehož celou východní stěnu tvoří špaletová okna ve stylu tzv. obloučkového dekorativismu. Ředitelství školy a správní kanceláře naleznete ve druhém poschodí. Učebny jsou rozmístěny po celé budově a všechny byly vybaveny novým nábytkem. Prostředí a vybavení nástrojové i materiálové je kvalitní a na vysoké úrovni. Vzpomeňme zakoupení šesti nových křídel značky Petrof.

Přízeň školského úřadu tím však ještě neskončila, neboť již v červenci a srpnu byla vyměněna všechna stylová okna a následně škola dostala novou omítku. Vše bylo provedeno po citlivé konzultaci s Památkovým ústavem.

V roce 2001 se zřizovatelem školy stal Pardubický kraj a v objektu Havlíčkova se podařilo přebudovat do té doby nevyužité půdní prostory pro krásné ateliery výtvarného oboru školy. Dá se říci, že děti zde mohou tvořit takřka pod širým nebem. Citlivá rekonstrukce byla provedena firmou Labská, strojní a stavební společnost, s.r.o.

2012

Začíná se psát nová kapitola v historii školy. Po jedenácti letech končí zřizovatelská funkce Pardubického kraje a škola přechází od 1. 7. 2012 pod Statutární město Pardubice.

2024

Po třiatřiceti úspěšných letech končí ve funkci ředitele školy pan Zdeněk Seidl, novým ředitelem je na základě konkursního řízení jmenován pan Miloš Šír, jenž ve škole působil od roku 2001 na pozici zástupce ředitele a vedoucího hudebního oboru.

Ředitelé školy

František Michálek	1919 - 1920
Jiljí Walter	1920 - 1930
Karel Macák	1930 - 1939
(1939 - 1945 koncentrační tábor)
Karla Netušilová	1939 - 1945
Karel Macák	1945 - 1955
Jaroslav Lautner	1955 - 1972
Václav Rabas	1972 - 1978
Jan Lipavský	1978 - 1980
Luděk Lukeš	1980 - 1986
Jaroslav Bittl	1986 - 1991
Zdeněk Seidl	1991 - 2024
Miloš Šír	2024 - dosud